Představte si situaci, která se odehrává každý den v tisících českých budov.
Nastoupíte do výtahu, stisknete tlačítko s číslem 3, v některých výtazích vám dokonce hlas oznámí „třetí poschodí“ – a vy vystoupíte.
Jenže jste ve čtvrtém podlaží.
Nebo ve třetím?
Nebo snad ve druhém?
A co vlastně říká tabulka u dveří výtahu oproti tomu, co vidíte na dveřích bytů na chodbě?
Česká terminologie označování podlaží je totiž malým národním pokladem zmatku, který si v sobě neseme s hrdostí hodnou lepší věci.
Pojďme do toho skočit. A pokud možno vystoupit ve správném patře.
Nejprve pořádný inventář. Česká architektura a stavební praxe nám totiž nadělily celou sbírku pojmů, které se navzájem překrývají, doplňují a občas spolu vedou tichý, ale urputný boj.
Každý pojem si vysvětlíme a přidáme hvězdičku podle míry zmatku, kterou může způsobovat.
Jasné. Tedy pokud víte, odkud začít počítat.
Tady už záleží na tom, kdo mluví.
Jenže co když je trochu výš nebo níž než okolní terén?
Jak hluboko musí být? A co když je dům ve svahu?
Takže vlastně „půlsuterén“?
Takže „skoropatro“?
A včil mudruj, jak ho číslovat.
Plusové body za styl.
Tohle aspoň zní cool.
A ano, i tady záleží na konkrétním provedení.
Podlaží je odborný termín. V praxi se používá zejména označení NP – nadzemní podlaží a PP – podzemní podlaží.
Zjednodušeně si můžeme klasický dům představit takto:
A tady vzniká známý český hlavolam.
Když tedy řeknete:
„Bydlím ve třetím patře,“
může to v technickém označení znamenat 4. NP.
Přesně takto ostatně rozdíl mezi „patrem“ a „nadzemním podlažím“ vysvětluje i Český statistický úřad.
Takže návštěva bytu ve „třetím patře“ může znamenat, že hledáte dveře označené 4. NP.
A výtah? Ten může mít ještě úplně jiný systém označení.
Protože proč bychom si to dělali jednoduché.
V angličtině máme další krásnou past.
Britové mají ground floor – tedy přízemí – a first floor, které odpovídá našemu prvnímu patru, tedy 2. NP.
Američané naproti tomu používají first floor pro přízemí.
Takže pokud jste se někdy divili, proč se v londýnském hotelu můžete ztratit stejně spolehlivě jako v Praze, vězte, že v tom nejste sami.
Je to téměř mezinárodní konspirace.
Přízemí by mělo být jednoduché. Je to přece podlaží u země.
Jenže architekti jsou kreativní lidé a terén nebývá vždy rovný.
A tak máme přízemí zvýšené, snížené a nejrůznější přechodové situace.
Budova stojí například ve svahu nebo je z technických či architektonických důvodů podlaha přízemí umístěna výše než okolní terén.
Do domu vstupujete po několika schodech.
Technicky jste stále v přízemí, ale psychologicky už máte pocit, že jste v prvním patře.
U starších měšťanských domů bylo zvýšené přízemí navíc poměrně běžné a mohlo být spojeno i s reprezentativnějším charakterem domu.
Opak předchozího.
Podlaha je částečně pod úrovní okolního terénu a okna se dívají ven tak trochu zespodu.
Světlo sem proudí s jistou rezervovaností.
U starších domů se v takových prostorách nacházely sklepy, prádelny, provozní místnosti nebo někdy i byty. Dnes mohou podobné prostory dostat mnohem elegantnější marketingový název.
Například „anglický dvůr“.
A najednou máte z bývalého polozapuštěného prostoru stylové bydlení.
Tady se věci začínají komplikovat.
Suterén je podzemní podlaží. Přesná hranice mezi nadzemním a podzemním podlažím se ale neurčuje jen podle dojmu člověka, který stojí před domem a říká:
„Tohle už je přece sklep.“
V českých předpisech se pracuje mimo jiné s výškovou úrovní podlahy vůči okolnímu terénu. Aktuální právní úprava například pracuje s hranicí 0,8 metru pod úrovní okolního terénu.
Takže u domu ve svahu může být jedna strana podlaží téměř celá nad terénem a druhá prakticky pod zemí.
A přesně tady začíná být lidský selský rozum poněkud méně užitečný než projektová dokumentace.
Někdy architekti potřebují vložit do budovy úroveň, která není úplně plnohodnotným podlažím.
Takové vložené úrovni můžeme říkat mezipatro nebo mezipodlaží.
Typické je například v průmyslových objektech, obchodních domech nebo starších administrativních budovách.
A číslování?
To už může být docela zábavné.
V některých případech se používá označení typu „mezipatro mezi 1. a 2. NP“. Jinde se pracuje s označením MeP. Aktuální stavební terminologie s mezipatrem skutečně počítá a připouští jeho číslování odvozené od nejbližšího nižšího podlaží.
Mezanin je v zásadě elegantnější příbuzný mezipatra.
Slovo zní vznešeněji, francouzštěji a – přiznejme si to – trochu dražší.
V historické architektuře se s mezaniny setkáme například v palácích a reprezentativních budovách.
Dnes se výraz používá také v obchodních centrech, hotelech, kancelářských budovách nebo moderních interiérech.
Praktické marketingové pravidlo pro makléře?
Mezipatro je technický výraz. Mezanin je totéž, ale s šampaňským.
Mezonet je byt nebo jiný prostor, který se rozkládá přes dvě či více podlaží a jednotlivé úrovně jsou propojeny vnitřním schodištěm.
Nejde tedy o samostatné podlaží. Je to způsob uspořádání prostoru.
Mezonety jsou oblíbené mimo jiné proto, že byt s obývacím pokojem dole a ložnicemi nahoře působí trochu jako dům.
I když jeho „vilka“ sousedí ze tří stran s jinými byty.
A mezonet v podkroví?
To už je kombinace dvou slov, která dokážou v realitním inzerátu udělat divy.
Přidejte „historické centrum“ a máte téměř dokonalou trifectu realitního marketingu.
A teď k tomu, co nás inspirovalo k celému článku.
Výtah.
Výtah je zařízení, které by ze své podstaty mělo věci zjednodušovat.
Nastoupíte.
Stisknete tlačítko.
Vystoupíte.
Hotovo.
Jenže právě výtah se může stát nechtěným bojištěm terminologického zmatku.
Typická situace?
Na tlačítkách najdete například:
P – 1 – 2 – 3 – 4
Hlas oznámí „první patro“.
Na dveřích bytu ale vidíte:
3. NP
A návštěvník začne přemýšlet, zda má jet na trojku, nebo na čtyřku.
A přesně tady se ukazuje, proč je v odborné komunikaci lepší používat jednoznačné označení.
V běžné řeči může být „třetí patro“ naprosto srozumitelné.
V technické dokumentaci, smlouvě nebo při popisu nemovitosti je ale 4. NP mnohem přesnější údaj.
Tady je zajímavé, že ani hlasové hlášení nemusí používat stejný jazyk jako projektová dokumentace.
Požadavky na hlasovou signalizaci výtahů se skutečně zabývají oznámením polohy klece. Česká metodická informace přitom uvádí jako vhodný způsob například hlášení typu „třetí patro“.
Takže pokud vám výtah oznámí:
„Třetí patro.“
a vy přitom víte, že jste ve 4. NP, nemusí být výtah rozbitý.
Jen spolu právě komunikují dvě různé terminologické soustavy.
A to je přesně důvod, proč bych se v odborném textu nesnažila tvrdit, že existuje jeden univerzální systém, podle kterého musí každý výtah na světě označovat podlaží stejně.
Protože neexistuje.
Pro realitního makléře je celé tohle jazykové dobrodružství překvapivě praktické.
Pokud píšete inzerát, připravujete smlouvu nebo klientovi popisujete konkrétní byt, je dobré být jednoznačný.
Místo:
„Byt ve třetím patře.“
je v odborném kontextu bezpečnější napsat:
„Byt ve 4. NP (3. patro).“
Najednou není o čem diskutovat.
A totéž platí pro podzemní podlaží:
1. PP je mnohem přesnější než prosté „suterén“, pokud je potřeba jednoznačně určit konkrétní úroveň budovy.
V běžné řeči samozřejmě klidně říkejme „první patro“, „třetí patro“ nebo „suterén“.
Jen je dobré vědět, že odborný svět může stejnou úroveň označovat jinak.
Český terminologický zmatek kolem podlaží není jen akademická hříčka.
V realitní praxi může mít velmi praktické důsledky. Nesprávné označení může zmást kupujícího, nájemce, návštěvu, projektanta nebo kohokoli, kdo se snaží podle dokumentace přesně určit konkrétní část budovy.
Řešení je přitom překvapivě jednoduché:
Tam, kde záleží na přesnosti, používejte odborné označení.
Tedy například:
1. NP, 2. NP, 3. NP, 1. PP…
V inzerátu můžete být klidně ještě přátelštější:
„3. patro (4. NP)“.
Tím získáte obojí – jazyk, kterému rozumí běžný člověk, i přesnost, kterou ocení odborník.
A pokud vás příště výtah informuje, že jste ve „třetím patře“, zatímco v dokumentaci vašeho bytu stojí „4. NP“, víte, že nejste blázen.
Jen žijete v zemi, kde se běžný jazyk a odborná terminologie občas vydávají každý jiným směrem.
A výtah mezi nimi dělá prostředníka.
Ne vždycky úplně úspěšně.
„Stoupáme do druhého nadzemního podlaží, které místní označují jako první patro, případně první poschodí. Toto podlaží se nachází nad přízemím, které je zároveň prvním nadzemním podlažím. V budově se dále nachází mezipatro, do kterého však výtah nezastavuje. Přejeme vám příjemný výstup a děkujeme, že jste se neztratili.“