Výtah jako časová smyčka
Představte si situaci, která se odehrává každý den v tisících českých budov. Nastoupíte do výtahu, stisknete tlačítko s číslem 3, v některých vám dokonce i hlas oznámí „třetí poschodí", a vy vystoupíte. Jenže jste ve čtvrtém podlaží. Nebo ve třetím? Nebo ve druhém patře? A co vlastně říká tabulka u dveří výtahu oproti tomu, co vidíte na dveřích bytů na chodbě?
Česká terminologie označování podlaží je totiž malým národním pokladem zmatku, který si v sobě neseme s hrdostí hodnou lepší věci. Pojďme do toho skočit a pokud možno vystoupit ve správném patře.
Slovník zmatku aneb všechna ta krásná slova
Nejprve pořádný inventář. Česká architektura a stavební praxe nám totiž nadělila celou sbírku pojmů, které se navzájem překrývají, popírají a občas spolu vedou tichý, ale urputný boj.
Každý pojem si vysvětlíme a označíme si hvězdičkou míru zmatku, kterou způsobuje.
a) Podlaží je odborný technický termín, vodorovná vrstva budovy. ⭐ (jasné, pokud víte, kde začít počítat)
b) Poschodí / patro, je lidový výraz pro podlaží nad přízemím. ⭐⭐ (záleží na tom, kdo mluví)
c) Přízemí je nejnižší nadzemní podlaží na úrovni terénu. ⭐⭐ (co když je trochu výš?)
d) Suterén by mělo být podzemní či zapuštěné podlaží. ⭐⭐⭐ (jak moc musí být pod zemí?)
e) Snížené přízemí je přízemí trochu pod úrovní terénu. ⭐⭐⭐ (takže vlastně „půlsuterén“?)
f) Zvýšené přízemí bude přízemí trochu nad úrovní terénu. ⭐⭐⭐ (takže „skoropatro“?)
g) Mezipatro / mezipodlaží je podlaží vložené mezi dvě hlavní podlaží. ⭐⭐⭐⭐ (a včil mudruj, jak ho číslovat!)
h) Mezanin je elegantní francouzský výraz pro mezipatro. ⭐⭐⭐⭐ (plusové body za styl!)
i) Mezonet je byt nebo prostor přes dvě podlaží. ⭐⭐⭐ (tohle aspoň zní cool …)
j) Podkroví / mansarda je obytný prostor pod střechou. ⭐⭐ (ale je to podlaží?)
Podlaží je odborný stavební termín označující vodorovnou část budovy vymezenou dvěma po sobě jdoucími stropními konstrukcemi. Podlaží se číslují od nejnižšího a zahrnují i podzemní části budovy. Technicky správně tedy hovoříme o:
1. podzemním podlaží (1. PP) – první úroveň pod zemí
1. nadzemním podlaží (1. NP) – přízemí
2. nadzemním podlaží (2. NP) – první patro
3. nadzemním podlaží (3. NP) – druhé patro atd.
Poschodí (nebo lidověji „patro") je naproti tomu hovorový výraz, který označuje podlaží nad přízemím. A tady začíná ta slavná nerovnice.
Jinými slovy: když říkáte „bydlím ve třetím patře", bydlíte ve čtvrtém nadzemním podlaží. Výtah vás tam doveze, stisknete-li tlačítko 4, ale hlas ve výtahu vám možná řekne „třetí poschodí". Protože proč ne.
A aby toho nebylo málo: v angličtině je situace přesně opačná. Britové mají ground floor (přízemí) a first floor (první patro = naše druhé nadzemní podlaží).
Zato Američané začínají rovnou od first floor pro přízemí.
Takže pokud jste se někdy divili, proč se v londýnském hotelu ztratíte přesně stejně jako v Praze, vězte, že je to mezinárodní konspirace.
Přízemí by mělo být jednoduché. Je to přece to podlaží, které je na úrovni země. Jenže architekti jsou kreativní lidé a terén není vždy rovný. A tak máme:
Zvýšené přízemí
Budova stojí na mírném svahu nebo má z estetických či technických důvodů podlahu výše, než je okolní terén. Vstup je po schodech nahoru. Technicky je to stále přízemí, ale psychologicky se cítíte, jako byste šli do prvního patra. Oblíbené to bylo u starých měšťanských domů, kde zvýšené přízemí signalizovalo společenský status majitele.
Snížené přízemí
Opak předchozího. Podlaha je mírně pod úrovní terénu, okna koukají ven tak napůl. Světlo sem proudí s jistou rezervovaností. Oblíbené u starších bytových domů, kde se v těchto prostorách nacházely sklepy, prádelny nebo byty, v nichž bylo za slunečného dne nutno svítit. Dnes se tyto prostory někdy romanticky nazývají „anglické dvory" a prodávají se jako loftové bydlení s příplatkem.
Suterén
Tady se věci komplikují. Suterén je podlaží, jehož podlaha je níže než okolní upravený terén, ale norma říká, že za suterén se považuje podlaží, kde je více než polovina výšky podlaží pod úrovní terénu. Pokud je pod terénem méně než polovina, jde stále o přízemí (snížené). Pokud je pod terénem přesně polovina... no, to je asi záležitost pro filozofy nebo pro znalce.
Snížený suterén
Ano, existuje i toto. Je to suterén, který je ještě hlouběji. Pokud máte pocit, že se terminologie snaží popsat cestu do středu Země, nejste daleko od pravdy.
Někdy architekti potřebují vložit do budovy podlaží, které není úplně podlaží. Je to takové půlpodlaží, vložené mezi dvě hlavní úrovně. Říkáme mu mezipatro / mezipodlaží. Má nižší světlou výškou, a je vložené mezi dvě standardní podlaží. Typické například v průmyslových budovách, obchodních domech nebo starších administrativních budovách. Schodiště sem vede zpravidla z hlavní chodby a výtah se tu zastavuje jen někdy. Nebo vůbec! Číslování? To je věc dohody. Může to být „1,5. podlaží", „mezipodlaží mezi 1. a 2. NP" nebo prostě „M". Záleží na projektantovi a jeho smyslu pro humor.
Mezanin je v podstatě totéž, co mezipatro, ale řekne-li někdo „mezanin", zní to okamžitě elegantněji, francouzštěji. A dráž! Slovo pochází z italského mezzanino (přes francouzštinu) a označuje nízké podlaží vložené nad přízemím. V historické architektuře byl mezanin typický pro šlechtické paláce. Sloužil jako bydlení pro služebnictvo nebo jako pracovní prostory, zatímco hlavní reprezentační sály byly v piano nobile (vznešeném podlaží) nad ním.
Dnes se slovo „mezanin" používá především v obchodních centrech, hotelech a kancelářských budovách. Pokud vám realitní makléř nabídne „byt v mezaninu", s největší pravděpodobností jde o byt s nižšími stropy, ale za cenu jako by stropy normální měl.
Praktické marketingové pravidlo pro makléře: mezipatro je technický výraz, zatímco mezanin je totéž, ale s šampaňským.
Mezonet (z francouzského maisonnette = domek) je byt nebo jiný prostor, který se rozkládá přes dvě nebo více podlaží a má vnitřní schodiště. Technicky tedy nejde o podlaží samo o sobě, ale o způsob uspořádání bytové jednotky.
Mezonety jsou oblíbené u developerů z jednoduchého důvodu: byt, který má nahoře ložnice a dole obývací pokoj, působí jako dům, i když je uprostřed paneláku. Kupující si připadají jako majitelé vilky, i když jejich „vilka" sousedí ze tří stran s jinými byty.
Mezonet v podkroví je pak kombinací dvou magických slov, která dokáží zdvojnásobit cenu nemovitosti: „mezonet" a „podkroví". Přidejte „historické centrum" a máte „trifectu“ realitního marketingu.
A teď k tomu, co nás inspirovalo k celému článku. Výtah.
Výtah je zařízení, které by ze své podstaty mělo věci zjednodušovat. Nastoupíte, stisknete číslo, vystoupíte ve správném patře. Jenže výtah se stal nechtěným bojištěm terminologického zmatku.
Typická situace v českém výtahu: tlačítka jsou označena: P, 1, 2, 3, 4. Hlas říká: „Přízemí... první poschodí... druhé poschodí...". Ale na dveřích bytů na chodbě je napsáno: 2. NP, 3. NP, 4. NP, 5. NP. Nu, a na schránkách v přízemí jsou čísla bytů odpovídající 1. patru až 4. patru.
Návštěvník stráví pár dlouhých vteřin přemýšlením, zda má jet na „3" nebo na „4", aby se dostal do bytu označeného jako „3. patro". A zpravidla se splete.
Česká technická norma ČSN EN 81-70 a navazující předpisy pro výtahy stanoví, že označení podlaží ve výtahu by mělo odpovídat číslu nadzemního podlaží. Tedy systému 1. NP, 2. NP atd. Přízemí by mělo být označeno jako „0" nebo „P" (přízemí), první patro jako „1" (= 2. NP) atd.
Jenže praxe je jiná. Starší výtahy mají tlačítka 1, 2, 3... kde jednička je přízemí. Novější výtahy mají 0, 1, 2, 3... kde nula je přízemí. Zahraniční výtahy mají G (ground), 1, 2, 3... Výtahy v nákupních centrech mají vlastní systém, který se řídí logikou obchodního centra a nikoli logikou stavebních norem.
A hlasové výtahy? Ty si vesele říkají „první poschodí", i když jedou do druhého nadzemního podlaží. Protože byly naprogramovány někým, kdo znal lidový jazyk, nikoli stavební normy.
Při záchranných akcích – a to je vážné – může nepřesné označení podlaží způsobit, že záchranáři hledají postiženého na špatném místě. Proto záchranné složky pracují výhradně s označením nadzemních podlaží.
Český terminologický zmatek kolem podlaží není jen akademická hříčka. Je to živý, každodenní problém, který komplikuje komunikaci mezi architekty, staviteli, realitními makléři, kupujícími, pojišťovnami i záchranáři.
Řešení je přitom elegantně jednoduché: používejte odbornou terminologii (1. NP, 2. NP, 1. PP atd.) všude tam, kde záleží na přesnosti. V inzerátech, smlouvách, projektové dokumentaci a označení výtahů. A v běžné řeči? Tam klidně říkejte „patro" nebo „poschodí". Jen mějte na paměti, že váš posluchač si to může vyložit jinak.
A pokud vás příště výtah informuje, že jste v „třetím poschodí", zatímco jedete do čtvrtého nadzemního podlaží, víte, že nejste blázen. Jen žijete v zemi, kde se jazykový úzus a stavební normy ještě nedohodly. Zatím.
Takže si pojďme na závěr představit takovou primisima aprílovou hlášku ve výtahu:
„Stoupáme do druhého nadzemního podlaží, které místní označují jako první poschodí nebo první patro, ale které je ve skutečnosti prvním podlažím nad přízemím, jež samo o sobě tvoří první nadzemní podlaží. To je sice mírně zvýšené, ale zato na něj plynule navazuje mezanin, kde však nestavíme. Přejeme vám příjemný výstup!"
Zdroj: Ing. Bc. Pavel Rakouš - realitní glosátor s 30letou praxí na MMR
www.black-reality.cz